Když nebem zní ukulele
Položili jste si někdy otázku, jak se zabaví Mikuláš, když si právě nepovídá s hodnými dětmi? Přece poslouchá, jak mu andělé hrají na ukulele! To jsme zjistili u nás v Mohylce, když v učebnách pátých tříd začali Mikulášové úřadovat hned dva, jeden „v Áčku“ pro děti z 1. A až 4. A a druhý „v Béčku“ pro žáčky „z béček“. Na chodbách školy jste v mikulášský den místo učitelů potkávali andělsko-čertovské delegace, které vodily skupinky školáků do předsálí nebe a pekla. Tam už seděli zkušení andělští i čertovští vrátní, kteří zkoumali z objemných knih, kam dětičky poslat. V pekle to blikalo, ať už žárovičkami nebo ohněm na interaktivní tabuli, a čerti nelenili. Veliká přepravka na polštáře se kouzlem proměnila na váhu, na které si žáčky prověřili. Co si zasloužíš? Od nás bramboru! Ale pak se stav i v nebi, tam pro tebe také něco mají. Dítko putuje z červené pekelné sluje do bílých nebeských končin a nemůže zabloudit, protože už z dálky ho láká rajské hudba. To je přece to ukulele, na které vyhrává jeden z andělů. Posezení s Mikulášem si nikdo nemůže dost vynachválit, děti říkají básničky nebo zpívají… a do své třídy se vracejí s bonbónky. Všichni můžou být spokojení, i letošní Mikuláš se v naší škole vydařil.