Páteční šachová přestávka v Mohylce

Obvykle chodíme v ZŠ Mohylová během velké přestávky ven, na školní zahradu. Učitelé i asistenti si obléknou bundy, v mrazu narazí čepice a omotají druhou šálu (postávající dospělý si to jakž takž užívá v létě, v mrazu vás za pár minut začne studit i hrnek s původně vařícím čajem) a s mírným pobavením sledují, v čem všem nalézají děti venku zábavu, jak se každé zákoutí promění v tajemnou komnatu či královský zámek a jak se dá hrát honička do posledního dechu prostě jen pro radost z pohybu.

Páteční přestávky jsou však výjimkou – kdo chce, přinese si šachovnici a figurky a sejde se v tělocvičně se stejně smýšlejícími kolegy. Třicet minut přestávky ne vždy stačí k tomu, aby hra skončila vítězstvím jednoho z hráčů, ale jako trénink a zábava postačí.

“Nevadí vám, že jste nedohráli?” „Nevadí mi to, i tak je to zábavný“, usmívá se páťačka Františka a její spolužák a zároveň soupeř Theo dodává: „Ani moc nevadí, já se vždycky na páteční přestávku těším.“

Těší se na ni prvňáci i páťáci, hrají napříč ročníky, spolupracují, radost ze hry a napětí je spojuje. Kdyby je dospělý nenabádal, aby se najedli a napili, pro zápal ze hry by na svačinu vzpomněli až při následující hodině.