Vítězství může mít mnoho podob. Doběhnout první do cíle, nasbírat nejvíc kaštanů, získat nejvíc bodů v počítačové hře… Člověk však také může zažít vítězství, aniž by soutěžil s někým druhým, vítězství, které vypráví o tom, že zvítězil sám nad sebou.

Barevné dny, které organizujeme v naší ZŠ Mohylová, jsou krásnou ukázkou toho, jak takové vítězství může vypadat. Zvítězím nad sebou, když nezapomenu, kterou barvu si vzít na sebe. Zvítězím nad sebou, když se včas začnu vyptávat doma i mezi kamarády, jestli by mi mohli půjčit oblečení v požadované barvě, pokud mi v šatníku chybí. Zvítězím nad sebou, když odhodím ostych a vezmu si na sebe i oblečení, které ostatní pobaví, třeba kostým za ovoce nebo legrační čepičku s tykadly. Zvítězím nad sebou, když půjčím oblečení potřebné barvy spolužákům, ať už jsou to moji nejlepší kamarádi, nebo ne…

Některá vítězství ani člověk předem nedokáže vymyslet nebo naplánovat, přicházejí jako bonus navíc. Když jsme spolu na Mohylce prožívali žlutý čtvrtek, čekalo na nás jedno takové neplánované vítězství v podvečer, na kroužku první pomoci. Protože už jsme se toho naučili celkem dost o obvazování různých zranění, nebojíme se dobrovolníkům taková zranění namaskovat medem obarveným na červeno a obvazovat pak ránu, která vypadá jako opravdová. Děti oblečené do parádních žlutých triček, mikin nebo šatů hned napadlo, že maskování v sobě skrývá jasné nebezpečí, že si ty parádní světlé oblečky zapatlají. Ale nezalekly se: život je přesně takový, že když nečekaně na ulici potkáme někoho zraněného, kdo potřebuje pomoci, také se na něj nevykašleme jen proto, abychom si neušpinili oblečení. To bylo jedno vítězství. A tak jsme maskovali a obvazovali navzdory tomu svému žlutému parádnímu outfitu a zvládli jsme to na jedničku, protože se nikdo neušpinil. To bylo ještě jedno vítězství navíc. 

Třikrát hurá a těšíme se na příští barevný den!