Jídlo: záhada hlavolamu
Pár generací nazpátek řešili kluci a holky školního věku záhadu hlavolamu, jak sestrojit létající kolo anebo jak vyndat ježka z klece. I dnešní doba přináší stejně starým dětem výzvy, nad kterými si musí lámat hlavu, ale občas ty záhady hlavolamu zní na první pohled banálně, třeba: „Kde se bere jídlo?“ Ať se jedná o mléko, vajíčka či brambory, mnoho dětí si na předešlou otázku vystačí s odpovědí: „No přece v obchodě!“ Paní učitelka a asistentka ze třídy 2. B ZŠ Mohylová se proto rozhodly, že záhadu potravinového hlavolamu pomohou dětem vyluštit se vším všudy.
Level 1: brambory rostou na poli a vajíčka snášejí slepice. Kdo to neviděl, neuvěří, tvrdí některé pohádky, a tak 2. B absolvovala exkurzi na farmu, kde si děti mohly vše zblízka prohlédnout: hospodářská zvířata, jejich produkty, pole, louky i zemědělskou techniku.
Level 2: brambory se samy neoloupou a vajíčka se sama neusmaží. Od zemědělského produktu k hotovému jídlu na talíři vede dlouhá cesta, která by se dala shrnout dvěma slovy: těžká práce. Co všechno musí paní kuchařky ve školní jídelně zařídit, aby děti v poledne dostaly u výdejného okénka oběd? Také na tuto otázku si žáci z 2. B mohli zjistit odpovědi z první ruky, když se k okénku oddělujícímu svět kuchařek a strávníků přišli podívat během dopoledne. Pozorovali paní kuchařky během přípravy polévky i hlavního chodu, prohlédli si přístroje, které paní kuchařky používají a všimli si, že při vaření a přenášení surovin vydají paní kuchařky víc energie, než kdyby šly s dětmi na tělocvik.
Level 3: kdo se nakrmí po obědě? Obě absolvované exkurze by měly dětem pomoci, aby ve školní jídelně nevracely bez ochutnání nedotčená jídla jen proto, že je z domova neznají nebo že „nemají na jídlo náladu“. Žáčci tráví čas se „svými školními dospěláky“ nejen ve třídě při vyučování, ale také v jídelně při obědě, a tak dostávají i při jídle výzvy, které je v životě mohou posunout kupředu: „Neznáš to jídlo, a proto se ho bojíš? Tak zkus jednu lžíci, ta ti všechno o jídle prozradí!“ Nejedna „jedna lžíce“ způsobila, že si děti nakonec to „divné, neznámé“ jídlo šly přidat, jak jim zachutnalo.
Druháčky i děti z ostatních tříd naší školy jistě čeká ještě mnoho dalších výzev k objevování světa jídla, přejme jim tedy, ať zdárně postupují i do dalších levelů a vnímají svět potravin i vaření prostě jako svět, který k jejich životu neodmyslitelně patří.
