Na Mohylce šípková růže nezmrzla ani v mínus osmi stupních
Hřálo ji mládí, společné nadšení i rozdávaná radost. Vždyť které dítě se může pochlubit, že ta nádherná princezna, jíž klečí u nohou šarmantní princ, je jeho třídní. Nebo že – „Mami, ta královna v bílém kožíšku je opravdu naše paní ředitelka!“
Rodiče trpělivě, nehledě na mráz, čekali, až ve světle reflektorů zahlédnou svého potomka. A nikdo nebyl zklamán, každý mohl pohledem pohladit své mírně nervózní dítko. A po představení mu vyjádřit uznání a obdiv u horkého čaje a párku v rohlíku.
Nebylo malých rolí. Účastnil se každý, kdo chtěl, zapojil se každý, jak uměl. I jak neuměl – tělocvikáře Johna ještě před měsícem jistě nenapadlo, že bude zvládat zvedačky s otočkou. I kulisačka a garderobiérka zářila, natož pak král, za něhož se převlékl učitel informatiky.
Vánoční představení, které neslo pravé vánoční sdělení – lásku, radost, vzájemnost, spokojenost a dar pokoje lidem dobré vůle. Bylo ho dost pro diváky, herce, pomocníky i pro vás, i když v kolébce spinkala Růženka.