To byl krásný den, aneb Mikuláš v Mohylce

Je to tradice, postavy anděla, čerta a Mikuláše patří živě k předzvěsti Vánoc.Je to i prostor pro „být spolu a něco tvořit“, řečeno slovy žáka Jana z 5. třídy. Páťáci totiž, jako nejstarší, u nás přetvářejí své učebny na nebe a peklo a děti ze všech ostatních ročníků tam zvou na exkurzi. Trochu ustrašené prvňáčky, již sebevědomější druháčky, napjaté třeťáky i ostřílené čtvrťáky, u kterých již mohou své představení rozvinout naplno a užít si drobet strašení.

Organizátorům páťákům pomáhá celá škola, ale přeci jen největší díl příprav je na nich. A letos odvedli vzornou práci – spolupráci, souznění, pochopení  pro potřeby účastníků, sebeovládání. Vše probíhalo v klidu, atmosféra v nebi byla poklidná, jak někdo postřehl – povznášející.  V pekle sice převládala hravost, ale nepostrádala ohleduplnost. A na pozadí mírné bujnosti se přeci jen táhl stín pochyb – jak ono to dopadne s těmi, co opravdu škodí ostatním?

Uklízet tu parádu se moc nechtělo, a tak ještě i v jídelně poletovaly reje andělíčků. Ať nás i vás provázejí až k Vánocům.