Šachový klub pro otce a děti
V úterý 7. 1. se v Mohylce konalo první setkání Šachového klubu pro otce a děti.
Účastnit se mohly i maminky, ale a priori bylo cílem najít možnost, jak v budově školy zprostředkovat čas vyměřený především otcům, otčímům, starším bratrům či strýcům na jejich děti, sourozence či synovce, který by spolu strávili bez telefonů a videoher. Tatínkové vnášejí do výchovy jinou dynamiku, jinou energii. A prostředí školy je zvláštní rámec pro setkání otce se synem. Zvláštní, ale bezpečný. Může navodit jiná témata rozhovoru, jiné pohledy na zdánlivě jasné a neměnné skutečnosti.
A hra v šachy je klíčem ke společným zážitkům, ke spolubytí při příjemné činnosti. Nejde jen o hru samotnou, jde o atmosféru, která povyšuje partii šachu na sváteční chvíli. Na sdílení.
Kulisy školy jen rámují proces přemosťování, kdy z maminčina synka vyrůstá mladý muž stojící pevně na svých nohách. K tomu je role otce nezastupitelná.
Každá minuta, kdy chlapec vnímá svého otce jako srozumitelnou a čitelnou autoritu, je krůčkem ke zdravému sebepojetí a pevně usazenému, nepřebujelému, ale dostatečnému sebevědomí.
„Můj táta si na mne udělal zvláštní čas.“ „Můj táta se chová uvolněně a klidně i tam, kde jsem si já nejistý.“ Ale tady, ve škole, utrousí občas i poznámku, že se také kdysi chvílemi něčeho bál, něco mu nešlo, s něčím zápasil. A zvládl to. A když to zvládl on, zvládnu to i já. Protože on mi věří. On si na mne udělal zvláštní čas. Čas na šachy ve škole. Na šachy mezi sice známými, ale vlastně cizími lidmi.
Aby se ti lidé stali známějšími, bližšími.
Aby se stal známějším a bližším celý ten velký svět mimo domov.
Aby celý ten velký svět mimo domov byl srozumitelnější, známější, předvídatelnější.
Protože táta přemosťuje
Tak snad se nám podaří setkat se v Mohylce na klubu otců a dětí (kam mohou sice i maminky, ale především tatínci, otčímové, starší bratři a strýcové) nejpozději do roka a do dne znovu
P.S.: Všichni jste vítáni!